Cesta talentu | Sabrina - 14 let OBLEČENÍ JEZDKYNI NA KONI

Sabrina Roudná je mladá talentovaná jezdkyně drezury a parkuru. Koně miluje a nejen jízdě, ale především péči o ně, věnuje každou volnou chvíli. Jednoho dne by si přála s nimi pracovat. Nyní tuto mladou dívku čekají zkoušky na gymnázium a studia. Ale i přes skvělé studijní výsledky patří její srdce koním. Jak sama v motivačním dopise píše, „koně jsou celý její život“. Sabča by potřebovala oblečení na závody. A vymyslela hned dvě krásné zpětné vazby. Pomůžete jí s námi?

Ve škole Sabrinu baví nejvíce přírodopis. Miluje zvířata, a nejen proto je jejím snem stát se jednou licencovanou trenérkou. Ale nyní by si přála startovat a ideálně uspět na MČR. Jejím vzorem je jezdkyně Anna Kellnerová. V dopise Sabča snila o studiu v Lanškrouně, ale po Dnu otevřených dveří se rozhodla pro nedaleké Gymnázium a jízdy ve svých současných stájích. Na plánované škole se totiž dozvěděla, že by se ke koním dostala méně, než doposud. 

Když Sabrina není ve škole, nebo u koní, věnuje se také street dance. A když zrovna netančí nebo nejezdí na koni, ráda si odpočine u sledování kriminálek, ráda poslouchá RAP, baví ji tvorba Playboi Cartiho a také sleduje dokumenty o druhé světové válce. A vysněná cesta? Sabrina by ráda navštívila Barcelonu. 

Sabrina je u koní takřka pořád. Není to jen o jízdě, ona ta zvířata opravdu miluje a stará se o ně, kdy jenom může. Moc by si přála a potřebovala oblečení na závody. Sako, rajtky, rukavice a minichapsy. Pomůžete jí společně s námi?  

Učíme děti, že není možné jen brát, ale že je správné i dávat nazpět. Každý účastník tedy za naši pomoc něco společnosti navrací. Děti si mohou samy vybrat, jak rozvoj svého talentu zúročí. Sabrina vymyslela hned dvě zpětné vazby. Se svojí trenérkou by ráda uspořádala den pro děti u koní, který se uskuteční v jezdecké stáji Podstráň ve Dvoře Králové nad Labem na jaře příštího roku. Jako další bude mít Absolventskou práci na téma Mé zkušenosti s parkurem. Tuto práci bude obhajovat v červnu roku 2025 a účastní se jí jak učitelé, tak i žáci osmých a devátých tříd. Skvělá příležitost, jak s co nejvíce lidmi nasdílet nabité zkušenosti. A to nejen s dětmi ve stáji, ale i při prezentaci práce. Super, Sabrino, moc se těšíme!

SABRINY MOTIVAČNÍ DOPIS:

Vážená paní Grund,

jmenuji se Sabrina Roudná a je mi 14 let. Navštěvuji 9. třídu na ZŠ Úpice-Lány. Žiji se svými rodiči v činžovním domě v Úpici. Mám staršího bratra, který studuje třetí ročník Fakulty informační technologie ČVUT v Praze. 

Už od malička jsem měla zvířata, ale hlavně koně, velmi ráda. Kdykoliv jsme se ocitli v jejich blízkosti, už jsem na něj musela posadit. V říjnu roku 2021 jsem poprvé přesvědčila rodiče, aby mě odvezli do nedaleké stáje na moji první lekci ježdění. Nechápali, kde se to ve mně vzalo, oni sami byli zvyklí jen na kočky a psy. Od té doby u koní trávím každý týden co nejvíce času. 

Ve svých 10 letech jsem začala dojíždět ke koním do Křižanova. Tam jsem se naučila základy  ježdění a to, jak se postarat o koně, díky trenérce Šárce. Poté jsem přestoupila do Batňovic, kam jsem chodila na individuální lekce, abych dohonila děti, které už jezdily delší dobu. Zlepšila jsem se, proto mě trenérka, paní Brabcová, přeřadila do skupiny dětí, kde jsem byla až do konce roku 2023. Zde jsem našla svou velkou lásku ke skákání díky koním Pamerovi, Zlatce a Šišce. Tyto koně nebylo jednoduché ovládat, často jsem padala. Šiška z nich byla nejtěžší, trenérka mi ji dávala cíleně, abych se zlepšovala co nejvíce. Bohužel musela trenérka Pavla odejít, a tak jsem zase začala hledat novou stáj. Našla jsem ji na internetu. Jedná se o stáj ve Studnici u Náchoda. Rodiče nebyli mou volbou nadšeni, přece jen to bylo z Úpice trochu z ruky. Já si ale vedla svou. U majitelky Nikoly jsem strávila podzim a zimu roku 2023. Dvakrát týdně jsem se jezdila postarat o koně, trávila jsem tam celé dny kydáním, vyklízením, čištěním  a krmením. Domů jsem jezdila potmě celá mokrá, špinavá a promrzlá. Často jsem na vyjížďky s poníkem Annie jezdila do blízkého Dubna s čelovkou. Naučila jsem se pořádně postarat o koně, ale nebylo to úplně to, co jsem očekávala. Chtěla jsem skákat. Pořád a pořád jsem hledala tu pravou stáj. V mezičase jsem dojížděla k matčině sestřence na vyjížďky s její dcerou a tažnou kobylkou Face do Stárkova. Až jsem svou vysněnou stáj konečně našla. Opět na internetu. 

Od března tohoto roku jezdím v soukromé Jezdecké stáji Podstráň ve Dvoře Králové nad Labem. Jezdím za 19letým valachem jménem Prince boy 2x až 3x týdně. Věděla jsem, že chci závodit, protože to byl vždy můj velký sen. Trenérka Věra Srbová byla přesně taková, jakou jsem hledala. Zalíbila se okamžitě i mým rodičům. Ale nástup nebyl vůbec lehký. Když jsem nastoupila, měla jsem skočené maximum 50 cm. Další měsíce jsem velice často jezdila na tréninky s tím, že bych si v květnu chtěla složit zkoušky základního výcviku jezdce a dále si zajela nějaké závody. Do května jsem při tréninku střídala drezuru a parkur a ve volném čase doma i ve škole jsem se učila teorii. Bylo 12. května 2024 a já licenci úspěšně složila a týden nato jela své první závody ve Svobodě nad Úpou. Jednalo se o obtížnost 90 cm. Tuto sezonu jsem jela 1. drezurní závody a skončila jsem na 5. místě. Jela jsem ještě dalších 5 parkurových závodů s tím, že 1x jsem vyhrála i mezi dospělými. Momentálně jsem na 5. místě v Královéhradeckém kraji v oblastním mistrovství dětí. Na dalších závodech jsem skončila většinou s jednou chybou, což je velmi dobrý výsledek vzhledem k tomu, že jezdím teprve krátce. V září 2024 jsem byla na mých posledních závodech této sezony. Zajela jsem si svůj první metr s rozeskakováním. První kolo jsem zajela bez chyby, a tak jsem postoupila do rozeskakování, kde se překážka zvedá až o 10 cm. Opět jen s jednou chybou. Skončila jsem na 10. místě z 19 v konkurenci závodníků, kteří jezdí již mnoho let. Jsem hrdá na to, jak jsme tuto sezonu s Princem zvládli. Nic z toho bych nezvládla bez podpory rodičů a mé trenérky Věrky. Bez nich bych si svůj sen nemohla plnit. Koně jsou celý můj život.

V příštím roce bych se chtěla dostat na Střední školu zemědělskou a veterinární v Lanškrouně, obor veterinářštví, směr chov koní a čeká mě možná poslední sezona ve Dvoře Králové nad Labem. Ten, kdo jezdí závodně na koni, asi ví, kolik to vše stojí peněz. To nejsou tisíce, ale desetitisíce korun. Proto se na Vás obracím se žádostí o podporu a děkuji za ni nadačnímu fondu Cesta talentu paní Grund, která se tak hezky stará o talentované děti. Na další sezonu bych si přála nové oblečení pro sebe a pro Prince, protože jezdecký sport je také o estetice. Koně i jejich jezdci jsou barevně sladění a to něco stojí. Děkuji ještě jednou za podporu. Vynasnažíme se i v příštím roce dosáhnout s Princem nejlepších výsledků. 

S pozdravem a vděčností Sabrina Roudná