Cesta talentu | Mário - 19 let POUZDRO NA HOUSLE

Mário Žiga je nesmírně milý a talentovaný mladý hudebník. Jeho srdci už v dětství učarovaly housle a svému snu, být úspěšným hudebníkem, věnuje veškerou energii a čas. Nyní ho čeká veliká výzva, od září nastupuje na studia do Innsbrucku. A moc by si přál a potřeboval pouzdro na housle. Pomůžete Máriovi společně s námi?

Nenechte se mýlit. Ač Mário pochází z hudební rodiny, podpory ve studiu a hudbě se mu nedostalo. Ale do jeho života vkročil opravdový anděl. Paní Ida Kelarová, která vede hudební sbor Čhavorenge a o které se dočtete i v motivačním dopise, si vzala Mária po svá křídla a společně se svým manželem se o Mária stará a podporuje ho. A kdo je pro Mária největším vzorem? „Paní Ida. Je to taková naše mama“, dodává Mário. Také Mário velice obdivuje houslistu Josefa Špačka, se kterým si měl to štěstí i zahrát. A jaký má Mário sen? „Stát se profesionálním houslistou“.

Mário rád čte, oblíbeným autorem je Paolo Coelho a jeho knihy Alchymista či U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Stejně tak si rád přečte Proměnu od Franze Kafky. A co tréma? "Veliká", jak sám Mário přiznává. Ale pracuje s tím a krůček po krůčku se z něj stává opravdový umělec.

Mário od září nastupuje ke studiu v Innsbrucku, kam se, jako jeden ze šesti studentů, dostal. Zájemců bylo šedesát. Obrovský úspěch. Housle má Mário z Opavy. Jsou větší, než by potřeboval, ale je za ně vděčný. Moc by ale potřeboval pouzdro na housle. Pomůžete Máriovi s námi? 

Učíme děti, že není možné jen brát, ale že je správné i dávat nazpět. Každý účastník tedy za naši pomoc něco společnosti navrací. Děti si mohou samy vybrat, jak rozvoj svého talentu zúročí. Mário by rád zahrál na své milované housle. Tohle bude nezapomenutelný koncert, už se moc těšíme. 

MÁRIŮV MOTIVAČNÍ DOPIS:

Motivační dopis

Začal bych asi tím, že od dětství bylo mým snem, stát se profesionálním houslistou. Od malička jsem pilně cvičil a snažil se o to, abych v životě něco dokázal a nemusel se trápit s tím, že dělám práci, která mě ničí a jsem z ní nešťastný. Měl jsem jasno už jako malý, že housle jsou věc, kterou chci dělat. Samozřejmě k mému snu patřily i překážky. Jedna z nich byla moje rodina. Rodiče mi neposkytli podmínky proto, abych se rozvíjel a pracoval na sobě. Později mi dokonce chtěli zabránit ve studiu a také mi chtěli vzít Čhavorenge (pěvecký sbor Idy Kelarové), které bylo mojí inovací už ve dvanácti letech. Donutilo mě to, se vzepřít rodičům a ujasnit si směr, kterým chci jít a že si budu stát za svým snem. A i když jsem měl strach, nakonec jsem to udělal.

Členství v Čhavorenge mě změnilo život a dalo mi sílu jít jinou cestou. V Čhavorenge  působím stále.

Chtěl jsem něco dokázat, být v dospělosti úspěšným Romem a zároveň být vzorem pro ostatní, kteří chtějí v životě něco dokázat. Vzorů v mé komunitě je stále hodně málo.

V 15 letech jsem udělal přijímací zkoušky na státní Konzervatoř Košice. Pan profesor Josef Bikár byl skvělý učitel, časem jsem ale zjistil, že potřebuji víc. Cítil jsem, že mám na víc a že se chci stále zdokonalovat. Přes období Covidu jsem byl u tety Idy Kelarové a kvůli Covidovým opatřením, jsem v podstatě nemohl zpět domů. Byl to moment, kdy osud vlastně rozhodl za mě, že se už domů nevrátím. Dostudoval jsem druhý ročník Konzervatoře online.

V září 2021 jsem udělal přestupové zkoušky na Janáčkovu Konzervatoř v Brně. Ředitel České filharmonie, pan David Mareček, mě doporučil panu profesoru Richardu Kružíkovi, který se mě ujal a po přestupových zkouškách jsem byl přijat.

S panem profesorem jsme se rozhodli, že díky Covidu, změně jazyka a prostředí, bude lepší druhý ročník opakovat. Takže jsem nastoupil znovu do druhého ročníku.

Přestup na jinou školu byl pro mě ze začátku trochu chaotický, protože na této konzervatoři byla výuka o hodně těžší a intenzivnější. Pan profesor se mě ale ujal a intenzivně se mi věnuje.

Pan profesor ví, že mám potenciál a vede mě pevně na mojí cestě. Trvalo chvíli, než jsem se zorientoval v novém systému a ze začátku jsem nezvládal vše tak, jak bych chtěl. Po půl roce jsem si vše potřebné, i známky ve škole opravil. Doufám a strašně bych si přál, abych si mohl jít za svým snem a v životě něco dokázat.

Přes týden jsem ubytovaný na církevním internátě v Brně, kde mám vše potřebné, včetně lidského zázemí, které také potřebuji.

Na víkendy jezdím k tetě Idě do Bystrého u Poličky. U tety jsem se naučil hodně praktických věcí, které mě bohužel doma nikdo neučil. Také mám možnost s tetou konzultovat nové věci, které v životě zažívám.

Jsem vděčný za to, že mám kolem sebe lidi, kteří mě vedou tou správnou cestou. Protože od června už budu plnoletý, chci se brzy osamostatnit. 

Můj sen byl, se po studiu na konzervatoři dostat ještě dál, a to na studia houslí na univerzitu hudby v Innsbrucku. To se mi díky mé píli splnilo. V září 2023 jsem byl na tuto univerzitu přijat a v současné době studuji nultý ročník. Od září 2024 budu studovat v Innsbrucku v prvním ročníku. Na tuto školu se hlásilo 60 zájemců na obor houslí, z nichž nás přijali 6. Já jsem měl díky svému talentu a tvrdé práci to štěstí.

Mário Žiga